Pier Luigi Pizzi

Režisér, scénograf a kostýmní výtvarník Pier Luigi Pizzi se narodil 15. 6. 1930 v Miláně, kde vystudoval architekturu a získal první divadelní zkušenosti při spolupráci s Giorgiem Strehlerem a Giorgiem De Lullo; řadu let spolupracoval s režisérem Lucou Ronconim. Od roku 1951, kdy začal pracovat jako scénograf, se Pier Luigi Pizzi podílel na více než 350 inscenacích po celém světě. Jako operní režisér debutoval v roce 1977, kdy v turínském Teatro Regio inscenoval Mozartova Dona Giovanniho s Ruggerem Raimondim v titulní roli. Od tohoto roku se zcela věnuje operní režii, u níž však nepřestává uplatňovat svou práci výtvarníka scény a kostýmů. Každá Pizziho inscenace tak přináší komplexní tvůrčí záměr.

Byť je Pizziho jméno neodlučitelně spojeno s renesancí barokní opery, je pro něj nadále příznačná strohost a imaginace. V rámci oslav 300. výročí Rameauova narození zrealizoval v roce 1983 v pařížském Théâtre du Châtelet nezapomenutelnou inscenaci jeho opery Les Indes Galantes, uvedenou téhož roku také v Dijonu a v Teatro La Fenice v Benátkách. V roce 1985 v pařížském Théâtre des Champs-Élysées inscenuje Pizzi Bachovy Janovy pašije. Z téhož roku pocházejí další Pizziho barokní produkce v Paříži – Gluckova Alcesta, původně vytvořená pro Grand Théâtre de Geneve, a inscenace Händelova Rinalda zrealizovaná v koprodukci s Teatro Romolo Valli di Reggio Emilia. Barokní cyklus, který okouzlil Paříž, pokračoval v roce 1986 v Itálii, mj. v Teatro Reggio Emilia s Purcellovými díly Dido a Aeneas a Óda pro sv. Cecílii uvedenými v jednom večeru. V devadesátých letech, opět ve Francii, byla na Festivalu v Aix-en-Provence provedena Rameauova opera Castor et Pollux a v Královské opeře Versailleského zámku (L’Opéra Royal de Versailles) Gluckova Armida.

V roce 1988 jmenoval francouzský Grand Prix de Syndicat de la Critique Musicale Piera Luigiho Pizziho „Hudební osobností roku“. V březnu 1989 uvedl v pařížském Théâtre des Champs-Élysées Rossiniho Viléma Tella s José Van Damem. Za tuto výjimečnou inscenaci, která byla označena za nejlepší operní představení sezony 1988/1989, obdržel Grand Prix de Syndicat de la Critique Musicale de France. V devadesátých letech byla Pizzimu udělena prezidentem Francouzské republiky dvě vyznamenání: řád Rytíře umění a literatury a řád Čestné legie.

Pizzi spolupracoval s nejvýznamnějšími světovými operními domy, jako jsou milánská La Scala, Burgtheater ve Vídni, Vídeňská státní opera, Pařížská opera, londýnská Covent Garden, Bavorská státní opera v Mnichově, Arena ve Veroně, Teatro La Fenice v Benátkách a další operní scény ve Florencii, Neapoli, Římě, Palermu, Parmě. Celou řadu inscenací vytvořil pro Rossiniho festival v Pesaru. Jako režisér využíval Pizzi také různé nedivadelní prostory: v roce 1984 uvedl na nádvoří florentského Palazzo Pitti Monteverdiho Orfea v adaptaci Luciana Beria, o rok později zrealizoval v Olimpico di Vicenza Mozartovu operu Il Re Pastore. V aréně v Nîmes inscenoval dvě díla odehrávající se v římské době: Verdiho Attilu a Belliniho Normu. V červenci 1988 uvedl Pucciniho Turandot v Rocca Brancaleone v Ravenně. Mimořádný úspěch měla v květnu 1989 v Bercy Pizziho Carmen s Teresou Berganzou.

Pier Luigi Pizzi přispěl během své tvůrčí dráhy k jevištnímu objevení méně frekventovaných oper jako Salieriho Les Danaides v roce 1990 nebo Donizettiho Poliuto (festival v Ravenně) a také Buovo d’Antona od Tommasa Traetty v roce 1993 v Teatro La Fenice u příležitosti dvoustého výročí Goldoniho úmrtí.

Kromě velkých děl operní historie, které Pizzi scénicky realizoval, se věnuje i repertoáru současnému: v roce 1987 uvedl v Nancy Stravinského melodram Perséphone a ve světové premiéře operu Rapt de Perséphone od Andrého Bona (libreto Dominique Fernandez). V roce 1988 uvedlo Théâtre du Châtelet v jeho režii operu Il cappello di paglia di Firenze od Nina Roty.

Pier Luigi Pizzi je stále hostem největších světových scén s novými výpravami. Brittenova Smrt v Benátkách (Death in Venice) v janovském divadle Carlo Felice získala cenu Franka Abbiatiho za nejlepší představení roku. V roce 2003 jej intendant benátského Teatro La Fenice pověřil dohledem nad rekonstrukcí divadla zničeného požárem v roce 1986; Pizzi zde uvedl Massenetovu operu Thaïs, Bizetovy Lovce perel ad. 7. prosince 2004 inauguroval Pizzi slavnostně sezonu v nově zrekonstruované milánské La Scale Salieriho operou Europa riconosciuta za řízení Riccarda Mutiho.V červnu 2005 zahájil operní sezonu ve veronské Aréně Ponchielliho Giocondou a v červenci téhož roku realizoval na operním festivalu Sferisterio v italské Maceratě Poulenkovy Prsy Tirésiovy a ve světové premiéře operu Lhostejný člověk (Le bel indifférent) od Marka Tutina. Od října 2005 je uměleckým ředitelem tohoto festivalu. V lednu 2006 uvedl v Teatro Real v Madridu Brittenovu operu Sen noci svatojánské.