Martin Černý

Po maturitě na gymnáziu vystudoval v letech 1995–2000 scénografii na katedře alternativního a loutkového divadla pražské DAMU. Již během studií měl příležitost vyzkoušet si své představy v divadelní praxi. V libeňské synagoze na Palmovce spolupracoval s režisérkou Leinweberovou na projektu Salome, v Klubu Roxy na Goldbergovských variacích, na jihočeském zámku Kratochvíle s Divadlem Continuo na Kratochvílení 99, podílel se i na školních inscenacích v Divadle DISK. Po absolvování DAMU nehledal stálé angažmá, ale hostuje na různých scénách, často se stejnými režiséry. Pro Ivana Rajmonta navrhoval výpravu pro Shakespearova Krále Leara v ruské Jaroslavli, pro Goethova Fausta a Moliérova Dona Juana v Klicperově divadle v Hradci Králové, pro Shakespearovu Marnou lásky snahu na Pražském hradě, Beaumarchaisovu Figarovu svatbu v Divadle pod Palmovkou, Moliérovu Školu žen v Národním divadle v Brně, pro Goldoniho Poprask na laguně v Divadle na Fidlovačce. V Národním divadle v Praze připravil s režisérem Rajmontem inscenace Dostojevského a Ginkovy Můry, Aischylovy Orestei, Crimpova Venkova, Shakespearova Coriolana a Sheridanovy Školy pomluv. Byl scénografem Bulgakova Psího srdce ve Studiu Rubín, Dostojevského Něžné v českobudějovickém Malém divadle, minioper V. Wimmera (Rytíř a smrt a Jelizaweta Bam) v projektu Bušení do železné opony ve Státní opeře Praha. S Jánem Ďurovčíkem spolupracoval v Liberci na inscenacích Malováno na skle a Donaha!, a na Boleru pro Slovenské divadlo tance v Bratislavě.