Leoš Svárovský

Leoš Svárovský vystudoval nejdříve hru na flétnu na pražské konzervatoři a do roku 1981 dosáhl pověsti vynikajícího sólisty. V letech 1981–1987 pokračoval ve studiu na Akademii múzických umění v oboru dirigování u prof. Václava Neumanna, které ukončil s vyznamenáním a Cenou rektora AMU. Své dirigentské působení zahájil už v roce 1985 jako asistent Zdeňka Košlera, tehdejšího šéfa opery Národního divadla v Praze. V roce 1991 se zúčastnil kurzů Herberta von Karajana v Salzburgu, byl asistentem Sira George Soltiho a Claudia Abbada během Sommerspiele Salzburg.

Od počátku své dirigentské kariéry pracoval jako šéfdirigent s vynikajícími českými a slovenskými orchestry – s Janáčkovou filharmonií Ostrava (1991–1993), Státní filharmonií Brno (1991–1995), Slovenským komorním orchestrem Žilina (1995–2000) a Komorní filharmonií Pardubice (od roku 1997). V sezoně 2001/2002 byl hlavním dirigentem baletu Národního divadla v Praze.

Leoš Svárovský spolupracoval s mnoha dalšími českými a slovenským orchestry včele s Českou filharmonií a Slovenskou filharmonií, a také s řadou zahraničních těles, jakými jsou např. Bach Collegium Mnichov, Filharmonie Seoul, Filharmonie Záhřeb, Mnichovský rozhlasový orchestr, Orchestr Beethovenhalle Bonn, Residentie Orkest den Haag, RTL symfonický orchestr Luxemburg, Severoirský orchestr BBC, Symfonický orchestr Peking, Wiener Kammerorchester, Mozarteum Orchester Salzburg a mnohá další. Jako dirigent hostoval v řadě zemí Evropy, v USA, Japonsku a Koreji.

Byl hostem mezinárodních hudebních festivalů a spolupracoval s vynikajícími sólisty, jakými jsou J. Suk, V. Hudeček, I. Ardašev, I. Oistrach, M. Fedotov, H. Hardenberger, D. Geringas, K. Ricciarelli, E. Urbanová, D. Pecková, M. Gauci, F. Patané, P. Dvorský, E. Indjic a další.

Ve Státní opeře Praha nastudoval v roce 1996 Janáčkovu operu Káťa Kabanova, o rok později Fausta a Markétku Charlese Gounoda , v Amsterodamu v r. 2000 Dvořákovu Rusalku a pro pražské Národní divadlo balet Alexandra Glazunova Raymonda v roce 2001.