Gianni Santucci

Choreograf a režisér Gianni Santucci studoval klasický tanec v Itálii v Arezzu (Giovanna Papi) a v Římě (Michelle Ellis, Hélene Diolot) a v USA v New Yorku (David Howard, Lisa Danias). Moderní tanec si osvojil rovněž v New Yorku (Michael Owens, Michelle Assaf, Rick Atwell) a v Římě (Silvie Moujolle). Studiu soudobého tance se věnoval v New Yorku (Alvin Nikolais, Roger Tolle), v Římě (Enrica Palmieri) a ve Francii (Choreografický ateliér Carolyn Carlson, CCN Roubaix-Nord-Pas de Calais). Působil jako tanečník (1984–1992, v italských divadlech v Římě, Neapoli, Taormině, Urbinu a Terstu a v několika tanečních společnostech v New Yorku), profesor moderního tance v Centre Choréographique National di Roubaix-Nord-Pas de Calais, baletní mistr Belliniho divadla v Katánii, učitel klasického a moderního tance na různých italských i zahraničních školách, pedagog a inspicient především muzikálových produkcí v Římě a v Terstu.

Je autorem četných režií a choreografií, a to jak filmů (např. Cesta nevěsty, režie Sergio Rubini, 1997, oceněn Zlatým lvem na festivalu v Benátkách; Duben, režie Nanni Moretti, 1998; Matilda, režie Luca Manfredi, Řím 2005), tak divadelních her (Aristofanovi Ptáci, režie Renato Giordano, 2001) či adaptací literárních děl (Lidé a bohové, podle Dialogů s Leuco Cesara Paveseho, Řím 2005; Peklo, dva zpěvy Božské komedie Danta Alighieriho, Lecce 1990), oper (Le Roi de Lahore, režie Arnaud Bernard, Teatro La Fenice, Benátky 2004; Hugenoti, režie Arnaud Bernard, Martina Franca 2002), operet (Trieste Operette, divadelní sezony 1997–1998, Festival operety 1988) a muzikálů (Muzikál – TSF, Řím 2004; Kankán, 1998/1999), ale i propagačních snímků a prezentací (na pivo Peroni, pro automobilový průmysl: Tour Ferrari Marlboro, Fiat, k literární postavě: Pinocchio, o středoitalském kraji Lazio) a televizních show (Domenica in, Fantastico). Kromě četných italských divadel, filmu a televize působil v USA, Rusku, Německu, Řecku a Španělsku.